Odpuštění penále aneb porušení povinnosti řádného hospodáře

Obec si nechala vystavět areál, ale stavba se zpozdila. Ve smlouvě je samozřejmě uvedeno smluvní penále pro případ zpoždění. Co když se ale obec rozhodne toto penále odpustit? Je to vůbec možné? Čtěte dál, situaci Vám objasním.

Obec uzavřela smlouvu s místním podnikatelem o výstavbě areálu. Byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se stavbou. Zastupitelstvo zvažuje nevymáhání smluvní pokuty po podnikateli a rádo by mu ji odpustilo. Je takový postup právně v pořádku nebo se tím zastupitelstvo vystavuje postihu pro neplnění povinností řádného hospodáře? Změnila by se nějak situace pro případ, že podnikatel by byl zároveň členem rady obce?

Předně si nejprve vymezme, co se dá považovat za smluvní pokutu. Smluvní pokuta je tzv. institutem utvrzení dluhu, a zakládá povinnost dlužníka pro případ, že řádně a včas nesplní smluvně stanovenou povinnost, například povinnost dodat určité zboží či započít stavbu, zaplatit smluvní plnění. Může být formulována jako povinnost zaplatit jednorázové plnění nebo jako povinnost zaplatit dlužníkovi určitou peněžitou sankci za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti (například procentuálním vyčíslením z dlužné částky). Smluvní pokutu si mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel a dlužník hlavního (utvrzeného) dluhu. S ohledem na standardní pravidla výkladu právních jednání není rozhodující, jak smluvní strany ujednání o smluvní pokutě označí. Bude-li ze smluvního ujednání zjevné, že vůle smluvních stran směřovala k dohodě o smluvní pokutě, jelikož ukládá povinnost zaplatit určitou peněžitou částku, popřípadě určité nepeněžité plnění pro případ nesplnění vymezené smluvní povinnosti, bude se zásadně jednat o smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku. V praxi se totiž lze setkat se situací, kdy smluvní strany označují smluvní pokutu různými jinými výrazy (např. „sankce“ nebo „penále“), a proto je tedy nutné mít na paměti výše uvedené výkladové ustanovení těchto pojmů.

Institut smluvní pokuty a řádného hospodáře jsou typickými pojmy soukromého práva. Obec je sice veřejnoprávní korporací, nicméně vystupuje-li v právních vztazích jako subjekt soukromého práva, tak zde vystupuje ve stejném a rovném postavení jako kterýkoliv jiný subjekt těchto vztahů, nikoliv jako subjekt nadřazený, jak je tomu v případě veřejného práva. Co se týče o odpovědnost za případná protiprávní jednání, tak stejná ustanovení o odpovědnosti za škodu se vztahují též i pro obec a vyplývají jí stejné povinnosti, jako mají ostatní účastníci soukromoprávních vztahů. Z této dikce lze tedy dovodit, že vystupuje-li obec jako subjekt soukromého práva, což v uvedeném případě výstavby vystupuje, považuje se právně za soukromoprávní korporaci pro tyto vztahy, a proto můžeme aplikovat ustanovení zákona o obchodních korporacích (dále jako „ZOK“) o řádném hospodáři.

Člen orgánu korporace musí jednat s tzv. péčí řádného hospodáře, což znamená, že musí činit právní jednání týkající se korporace odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako by šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče zahrnuje též spravování majetku korporace takovým způsobem, aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích.

Novinkou v nové právní úpravě je možnost obchodní korporace dle § 53 odst. 3 ZOK uzavřít s osobou, která povinnost jednat s péčí řádného hospodáře poruší, smlouvu o vypořádání vzniklé újmy, ve které se sjedná způsob a výše její náhrady.

Dále je nutné poznamenat, že zastupitelstvo je orgánem obce, tedy orgánem korporace, a proto se na něj vztahují povinnosti řádného hospodáře.

Co z toho vyplývá?

Je nepochybné, že v případě vymožení smluvní pokuty od podnikatele, by se tato částka stala příjmem do rozpočtu obce. Ze ZOKu ovšem, jak je výše uvedeno, je vidno, že řádný hospodář má povinnost jednat tak, aby majetek korporace (zde obce) maximálně zhodnotil. Proto v případě, že by zastupitelstvo odhlasovalo, že na smluvní pokutě netrvá, tak by tím porušilo zákonnou povinnost řádného hospodáře, protože by tím „ochudilo“ rozpočet obce o sumu ze smluvní pokuty.

Závěrem ještě poznamenám, že porušení povinností řádného hospodáře je sankcionováno jednak občanskoprávně, a to formou vydání prospěchu korporaci popřípadě úhradou v penězích, není-li vydání prospěchu možné, a dále samozřejmě také trestněprávně. Mezi trestné činy, které jsou nejčastěji spatřovány v činnosti zastupitelů, patří zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinností při správě cizího majetku.

Je třeba si uvědomit, že všichni zastupitelé (nejen starostové, místostarostové a ti, co vykonávají nějakou statutární funkci), ale i zastupitelé jako takoví, jsou v § 127, odst. 1, písm. d) trestního zákoníku uvedeni přímo mezi úředními osobami. Tím pádem je trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby velmi častým. „Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.“ Je zde nutné mít na paměti, že tento trestný čin vždy vyžaduje úmysl, proto pro aplikaci tohoto trestného činu nepostačuje zavinění z nedbalosti.

Ve Vašem dotazu ještě figurovala otázka, zda by se situace nějak změnila, pokud by byl podnikatel zároveň členem rady obce. Tato skutečnost by na posouzení povinností řádného hospodáře členů zastupitelstva neměla žádný vliv a určitě by je (zastupitelstvo) nezbavovala povinností jednat jako řádný hospodář při správě obecního majetku.

DODATEK

Z odpovědi vyplývá, že smluvní pokutu prominout nelze v podstatě nikdy. Chci se tedy zeptat, zda přece jen nemohou existovat důvody, kvůli kterým může zastupitelstvo prominutí pokuty zvážit. Třeba v případě, že se podnikatel snažil prodlení se stavbou zabránit, ale neumožnily mu to nepředvídané okolnosti, např. odvolání účastníka stavebního řízení, stav geologického podloží stavby, nedostatek pracovních sil na trhu práce apod.?
 

Hovoříme-li o případu, kdy zastupitelstvo obce spravuje jemu svěřený majetek s péčí řádného hospodáře, tak je jistě chybné z toho dovozovat, že smluvní pokutu investorovi nesmí prominout nikdy. Váš dotaz zněl, zda je možné ji prominout za okolností, kdy by důvodem prominutí měla být jistá „dobrá vůle“ ze strany zastupitelstva vůči investorovi. Tady lze jednoznačně říci, že řádný hospodář nesmí benefitovat investora na úkor jemu svěřenému majetku, neb takovéto jednání by bylo v přímém rozporu s tím, čeho je řádný hospodář z výkonu své funkce vůči jemu svěřenému majetku povinen, což jest pečovat  o majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče zahrnuje péči o majetek korporace nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře. Zde není prostor pro úvahu hospodáře popřípadě“dobrou vůli, pochopení“ apod.  Řádný hospodář musí mít vždy na prvním místě zájem a zhodnocování jemu svěřenému majetku, nikoliv sympatizovat s investorem a „odpouštět“ jeho dluhy/smluvní pokuty/popřípadě nevymáhat nic. Jediný případ, kdy by bylo možné a dalo by se říci, že až nutné, aby řádný hospodář po investorovi nic nevymáhal, by nastal v případě, že by bylo evidentní, že soudní spor by nevedl k úspěchu ve věci. To znamená ať již z důvodu, že pro investora je nemožné unést důkazní břemeno, popřípadě, že by očekávané náklady spojené s vymáháním takovéto pohledávky byly zcela neúměrně vysoké výši vymáhané pohledávky.

Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2011, sp.zn. 29 Cdo 4276/2009, kde jednatel společnosti s ručením omezeným některé pohledávky nevymáhal a tyto se později v důsledku toho promlčely. Společnost se z tohoto titulu domáhala odpovědnosti jednatele za škodu podle ustanovení § 135 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 194 odst. 6 obchodního zákoníku.(dnes již máme zákon o obchodních korporacích) , kde Nejvyšší soud ČR konstatoval, že neuplatnění pohledávek samo o sobě nemusí znamenat porušení povinnosti jednatele vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře. Je nutné totiž brát v úvahu „samotné posouzení případné úspěšnosti takového postupu (např. od možnosti společnosti prokázat vznik, výši i trvání uplatněné pohledávky) a reálnosti jejího (alespoň částečného) vymožení.“  Nejvyšší soud ČR poznamenává, že „v situaci, kdy společnost není s to prokázat svá tvrzení ohledně vzniku, výše a trvání pohledávky, aniž by takový stav způsobil sám jednatel, by naopak v rozporu s náležitou péčí (péčí řádného hospodáře) mohlo být – podle okolností případu – podání žaloby a vynaložení dalších nákladů na vedení soudního řízení.“ Žalobkyně tak nebyla schopna prokázat, že jednatel porušil svoji povinnost. Nejvyšší soud ČR poznamenává, že škody a její výši „nelze bez dalšího ztotožnit s výší promlčených pohledávek podle stavu účetnictví společnosti.“

Nejvyšší soud ČR tak dovodil, že řádný hospodář při výkonu své povinnosti musí brát v potaz všechny relevantní okolnosti a zvážit, zda nakonec nebude výhodnější pro společnost upustit od vymáhání pohledávky společnosti. Jinými slovy měl by zbilancovat „klady a zápory“ vymáhání té či oné pohledávky, aby mohl učinit správné rozhodnutí.

Nový občanský zákoník dále upravuje v § 2913/2:  „Povinnosti k náhradě (rozumějte náhradě škody) se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.“

Zde se jedná o tzv. liberační důvod, kdy tímto důvodem je mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která vznikla nezávisle na jeho vůli. Všechny tyto zákonné znaky musejí být naplněny kumulativně. Jedná se o dispozitivní pravidlo, strany mohou liberační důvody upravit odlišně. Toto se vztahuje na porušení smluvní povinnosti, což by na tento případ dopadalo. Nicméně to, že účastník stavebního řízení podá odvolání či, že zrovna není dost lidí na trhu práce, je bezpochyby věcí předvídatelnou a řádný investor by si měl před započetím stavby a uzavřením smlouvy udělat řádnou sondáž trhu, podloží, kde hodlá stavět, apod. Odvolání účastníka v správním řízení je řádným opravným prostředkem, a proto je pravděpodobné/možné, že ho některý z účastníků může podat. Ani jeden z důvodů, které jste vyjmenovala jako příklad by proto podmínku tzv. vyšší moci, latinsky vis maior, nesplňovaly. Naopak kdyby se jednalo třeba o nějakou živelnou pohromu (např. požáry, povodně, hurikán), kterou skutečně nikdo nemohl předpokládat, tak pak by šlo uvažovat o liberačním důvodu dle  § 2913/2.